Lidský pokrok není postaven na realismu, ale je poháněn pečlivě kalibrovanou dávkou iracionální naděje. Od první jiskry invence až po vytrvalost podnikatelů a umělců je pro jednání nezbytná určitá míra iluze – optimistické zaujatosti. Jen si pomyslete: téměř polovina amerických podniků se do pěti let zavře, ale lidé je stejně založí. Nebo třetina manželství končí rozvodem, ale miliony stále usilují o romantickou náklonnost. To není hloupost; je to základní lidská vlastnost.
Optimistická zaujatost popisuje naši tendenci přeceňovat pozitivní výsledky a zároveň bagatelizovat rizika. Ať už je to přesvědčení, že jsme chytřejší než průměr, nebo nákup losu, tato kognitivní chyba je téměř univerzální. A překvapivě výzkum ukazuje, že je to zdravé. Veselá povaha může zmírnit deprese, snížit stres a zlepšit vnímanou kvalitu života. Nekontrolovaný optimismus se však stává nebezpečným. Přehnané sebevědomí vede ke špatným finančním rozhodnutím, neuváženému chování a nevyhnutelnému zklamání, když realita nenaplňuje nafouknutá očekávání.
Zlatá střední cesta mezi nadějí a realitou
Klíčem není odstranit optimismus, ale vyvážit jej uvědoměním. Jak vysvětluje Chris Dawson, profesor behaviorálních věd na Univerzitě v Bath: “Pesimismus nás nutí cítit se špatně a je nemotivující. Optimismus na druhé straně povzbuzuje k akci.” Nejúčinnější formou optimismu není slepá víra; je to víra, že na úsilí záleží.
Tali Sharot, kognitivní neurovědkyně z University College London, to zdůrazňuje: „Optimismus není víra, že všechno jen mávnutím kouzelného proutku dobře dopadne, je to víra, že můžeme ovládat situace a zlepšovat své životy akcí.“ Právě tento smysl pro svobodu jednání vede lidi k tomu, aby tvrději pracovali, žádali o pomoc a vytrvali, když čelí nepříznivým situacím. I když se zdá úspěch nepravděpodobný – například napsání bestselleru New York Times – optimismus dává lidem sílu podniknout nezbytné kroky a zvyšuje jejich šance.
Úskalí nespoutaných přesvědčení
Nerealistický optimismus se vrací zpět, když ignoruje zpětnou vazbu a minulá selhání. Výzkumy ukazují, že ti, kteří iracionálně očekávají zlepšení své finanční situace, často pociťují dlouhodobě nižší blahobyt. Není to tak, že by naděje byla ze své podstaty špatná, ale že ignorování reality vytváří vakuum pro zklamání.
Lidé mají tendenci zveličovat úspěchy, zatímco přehlížejí neúspěchy, dokonce obviňují spíše vnější faktory, než aby přiznávali chyby. To vytváří cyklus iluze, kde je úsilí zmařeno na neudržitelné úsilí. Svět neustále dává signály: děláte pokroky nebo vaše úsilí zůstává nepovšimnuto? Opakujete stejné chyby?
Optimistický realismus: Praktický přístup
Hranicí mezi iluzí a optimismem je přizpůsobivost. Věnujte pozornost povzbudivým i odrazujícím údajům. Například ctižádostivý umělec si musí udržovat stálý příjem a přitom se věnovat své vášni a zároveň si být vědom konkurenční povahy oboru. Pokud příležitosti ubývají, přechod k alternativním kreativním činnostem zůstává životaschopnou možností.
Cílem není vyhnout se zklamání úplně, ale pohlížet na něj jako na prchavý okamžik, nikoli jako zdrcující ránu. Pesimismus táhne a podkopává pohodu, zatímco optimismus nám umožňuje pokrčit rameny neúspěchu a poučit se z něj. Jak říká Neil Weinstein, emeritní profesor na Rutgersově univerzitě: „Je dobré být optimistou, ale nenoste růžové brýle.“
Zdravá dávka iluze poskytuje motivaci k dosažení ambiciózních cílů. Dokud zůstaneme otevřeni korekcím kurzu, žít život v optimistickém jednání je racionální strategií úspěchu.
